Z koutní plachty
Naši předkové věřili
pověrám a rituálům. Všechno mělo
svůj řád a důvod, i příchod dítěte
na svět a šestinedělí. Jedním z nejsilnějších
rituálů bylo uložení matky a čerstvě
narozeného dítěte na šest týdnů do kouta
za koutní plachtu.
Koutní plachta oddělovala kout místnosti vyhrazený mamince s miminkem po dobu šestinedělí. Většinou byla vyšívaná nebo zdobená. Jinak se na ni připínala červená stužka. Matka ležela v tomto koutě na posteli oddělená od zbytku rodiny a věnovala se výhradně svému čerstvě narozenému děťátku. Jídlo jí nosili k plachtě a starali se o její potřeby.
Žena nesměla zpoza koutní plachty vycházet. Za plachtu chodili jen vybraní lidé. Nejprve porodní bába, později ženy z příbuzenstva, nikdy však muž ani ostatní sourozenci. Koutní plachta zajišťovala soukromí a klid a chránila je před nákazou i zlými silami. Zdobila ji výšivka, skoro vždy se symbolem kohouta nebo stylizovaného ptáčka. Ten měl chránit před zlými silami či očarováním a vyšíval se vždy v páru proti sobě. Nechyběl ani tulipán a srdce jako symboly lásky. Květy, listy a plody znamenaly růst a plodnost.
